.
Ahojte přátelé a kamarádi, potřeboval bych vám všem něco říci.
Od podzimu jsem příliš nevedl společenský život. Bylo to proto, protože jsem si potřeboval vzít čas pro sebe. Zhruba v polovině října jsem dostal zápal plic, ze kterého po pár dnech vyšlo najevo, že v mém těle probíhá akutní leukémie. Věci se celkem rychle začaly vyvíjet, aniž bych to příliš nějak mohl ovlivnit a tak jsem ze zlínského urgentního příjmu houkačkou fičel přímo do Fakultní nemocnice v Brně. V Brně jsem za poslední půlrok s přestávkami strávil asi 4 měsíce. Jsou to dnes 4 týdny od transplantace kostní dřeně, kterou jsem absolvoval a jsem třetí den doma. Zotavování ještě nějakou dobu potrvá, taky stále nebudu moct mezi lidi. Doufám, že všichni, kteří si mysleli, že jsem někam vzal roha, to pochopí.
Nemoc mi přinesla hodně zásadních životních zjištění. Prvním z nich bylo zjištění, že jsem mými nejbližšími po uši zahrnut láskou a to zejména slečnou mého srdce Kristou, která má důvěru pevnou jako skála a pevně mě drží nohama na zemi. Pak taky rodinou, která plně stojí při mně. Zjistil jsem, že bych se měl mít zkrátka více rád. Velkou část svého za pár dní 30 ti letého života, jak jsem k mému údivu zjistil, jsem se probál. Tím jsem si tuto položku doufám po zbytek života odškrtnul! Uvědomil jsem si, že svět je krásný takový jaký je. Jde jen o to, do jaké míry jej příjmu já. Uvědomil jsem si, jak moc je pro mě důležitá příroda a jak samozřejmě tu vždy pro mě je. Taky, že věci nejsou samozřejmé. Je potřeba jim věnovat energii nazpátek. Taky, že má obecná důvěra nebyla velká a tak se to učím měnit. Uvědomil jsem si, kolik lidí se podílí na mém vyléčení, jsou jimi především lékaři, pomocníci a dárci. Darem od nich jsem dostal nespočet balíčků krve, destiček a taky kostní dřeň. Jaká je to velká věc umět tyto své života schopné buňky darovat jiným. Prakticky se na mém vyléčení podílejí všichni. A tak všem srdečné Díky.
Vše co potřebuji je tady a dávno to mám.
Nakonec bych měl k vám jednu osobní prosbu. Je tady čas Velikonoc, je to doba vždy radostná, ale především plná dobra, jara a ze své podstaty plná hlavně zázraků. Takový jeden bych potřeboval. Proto prosím o kousek ohně, zapálení svíčky. Pro to, abych věděl kudy jít. Pro to abych nabral sil. Pro to abych tu mohl dál s pokorou být. Pro to, aby důvěry a lásky bylo vždy dostatek. Pro to, aby se lidem a taky všem živým bytostem dostalo pomoci, v době kdy ji nutně potřebují. Budu vám vděčný a těším se na opětovné setkání se všemi! Jsem v pořádku a mám se moc fajn.
Přeji všem hezké Velikonoce!
Tomáš 
30.3. 2024
